Michal Bystrov
Pochází z novinářské rodiny a sám neví, proč v té tradici pokračuje. Nikdy se nedokázal rozhodnout, jestli spíš psát, nebo hrát, a tak to prostě střídá podle nálady. Narodil se ve Vršovicích, do školy chodil na Žižkově, bydlí na Vinohradech. Fakt by se odstěhoval na hory nebo do Máchova kraje, ale co by si počal bez Korunní třídy? Považuje se za textaře, někteří ho považují za muzikanta. Inspiraci bere od lidí, kteří by se jinak potkali jen stěží, třeba od Jiřího Suchého a Boba Dylana. O jeho básničkách jde pomluva, že by chtěly zhudebnit, a o písničkách, že by se lépe četly jako básně. Ctí řemeslo, ale nesnáší, když se jím zaklínají prázdní lidé. Z příběhů má nejradši Dona Quijota, z pití skotskou. Kdyby mohl cestovat v čase, přenesl by se na Jubilejní výstavu. V jednadvacátém století je omylem.
Webové stránky: www.michalbystrov.cz
Kontakt: http://michal@michalbystrov.cz
Přehrávač na Bandzone: bandzone.cz/michalbystrov
Soundcloud kompletní nahrávky
VÍTĚZSLAV PÍŠE
Vítězslav píše, je toho v něm tolik
když pije vzpomínku jak těžký alkoholik
dnes v noci bude dlouho svítit, za oknem mu sněží
stačí jen vzhlédnout, jenže na ničem než na básni teď nezáleží
minulá láska, láska uplynulá
je zcela bezcenná teď v 0.00
čas, který běží jen tak nanečisto
vteřina, která nemá v čase místo
na bílý papír padá černý sníh
za oknem negativ
tvých vizí zvrácených
a ty zde v nich
Vítězslav píše bez ladu a skladu
v Provence je hroznem ze slunného vinohradu
v El Pasu netopýr, co hltá kaktusovou šťávu
v Moskvě je jenom jedním z mnoha Vítězslavů
planoucí okno značí, že je doma
píše a píše, možná Edisona
chybí mi poezie, malý je, kdo nesnaží se o víc
chtěl bych psát do sněhu tak jako ten kluk Nezvalovic
k vesmíru blíž a půlnoc jako brána
na bílé zdi pár stínů
to duše potrhaná
v převleku za krajinu
kytara čeká, padá na ni prach
paprsek lůny prochází se po strunách
i když mě nenapadá, o čem, chci se propsat k ránu
prach na kytaře a prach na piánu
lásky, co byly – sem tam vzpomenu si
raději ale zhudebňuji mrtvé Rusy
a podél potoků se toulám, k menhirům, ze kterých cos sálá
lásce, co žiju, té je každá píseň malá...
