Filip Pýcha
V recenzi o něm napsali: "Při zpěvu se tento originální písničkář dostává do zvláštního transu, což je zřejmě nutné, když má stihnout tolik slovních zákrut a myšlenkových zkratů. To co dělá myslí vážně. Jde až na dřeň, dívá se, nemlčí a umí trefit do černého."
Jako dítě se projevoval tím, že hodně četl, a schopnost opíjet se návštěvami ve světech druhých mu zůstala dodnes.
Nyní už čte o dost méně, mimo jiné i proto, že má štěstí na zajímavé lidi kolem sebe. Proč píše písničky není úplně jasné ani jemu samotnému. Snad píše s pocitem, že by měl na oplátku nabídnout to, co sám tak dlouho bral od druhých.
Rád se vrhá do věcí, o nichž toho ví jen málo, a snaží se jimi nějak prokousat. Věnoval se lecčemu (od chemie po čínštinu). Má rád pozici amatéra, protože mu poskytuje svobodu nedodržovat pravidla, současně ho ale upřímně štve, když něco zkazí jen proto, že ta pravidla nezná (a že toho bylo), a když to jde, zkouší věci dodatečně napravit.
Vyučoval 8 let angličtinu a chemii na gymnáziu a na základní škole. V současnosti je na rodičovské dovolené a souběžně na volné noze (věnuje se činnostem na pomezí vzdělávání a volnočasových aktivit). Má rád lidi a věří v ně.
Kdyby měl popsat sám sebe, řekl by asi něco banálního, jako že má rád svou ženu a je hrdým tátou tří dětí. A měl by při tom pocit, že by tím mohl něco zakřiknout a že by o tom měl mluvit tak někdy za dvacet třicet let.
Hudba
- je zakládajícím členem skupiny Tajné slunce (1999), kde zpívá a hraje na kytaru; vystupuje i sólově
- je autorem hudby a textu asi stovky písní
Divadlo
- je zakládajícím členem souboru Toto divadlo (1999), napsal několik písní do divadelních her
- píše scénky a písničky pro děti a hraje v autorském dětském divadle Razdva (2010)
Webové stránky: www.filippycha.345.cz
Kontakt: filippycha@gmail.com
Facebook: www.facebook.com/filippycha
OLŠANY
Když jsem byl malej, máma mě učila
o volech, co je snědli páni.
Ale kde jsou ti voli? Doba je změnila.
A kde jsou ti páni? Na hřbitově zakopáni.
Tak jedu kolem Olšanskýho hřbitova
a řešim, co zbylo z malýho naivy.
Každýho z nás časem asi doba vyková.
Čtu nápis: Co jsme my, budete i vy.
Když jsem byl malej, máma mě učila,
že je dobrý v životě mít ideál.
Ale kde je ten ideál? Doba ho zlomila,
nevim, co bych si nalhával.
Rostu a vidim, že ne všechno je veselý
a kompromis že lepší je než do voka drát,
a i když mi to přijde docela zbabělý,
přiznám, že za to poznání nejsem rád.
Nechci tady hrát sentimentální divadlo.
Ať všichni ti, co věří, jsou si dál jistý.
Zpívám jen o tom, jak jedno dítě snadno zapadlo
mezi pragmatický relativisty.
