Bio Masha & Luděk Kazda aneb Debbi Love
Poslouchat Biomashu, když něco říká, je skoro totéž jako být divákem na slam poetry. To, že se jí věnuje skoro deset let, nezapře, i kdyby chtěla. Někdy se zdá, že pomalu už mluvit ani neumí. Slova se z ní sypou jak pod tlakem, chvílemi připomíná fyzické básnictví Petra Váši – jenomže tam, kde si on hraje se zvukomalebností, její slovní spojení v lepším případě lechtají, kde se dá, a nebo rovnou dloubou do žeber. V tom horším jsou jako nenechavé ruce, které míří přímo do intimních míst. A ani v nejmenším si nemůžete být jistí, zda to, co říká, myslí vážně, anebo jde o sarkasmus a samopalně dávkované ironie nejhrubšího zrna. Jako když s intonací naivní holčičky vzkazuje z úvodní skladby loňského alba: „Mír a láska zvítězí / co bysem dělala s tolika penězi…?“
Název Debbi Love se prý dá číst, jak kdo chce. Druhou půlkou je vedle Biomashy i Luděk Kazda. Zatímco ona na pódiu vládne hlasem, a občas sáhne na klávesy nebo přiloží ke rtům příčnou flétnu, on střídá baskytaru s kytarou, a především stojí za většinou hudby a samplovaných beatů. Podle vlastní charakteristiky produkují „žánrově nevymezené hity s vizí a) inovativních gastromelodií, b) zvukových pořadů určených prostorem prezentace (sound specific).“ Jejich snem je „hrát dobře a dlouho jako jukebox, aby všichni byli šťastní a nevadilo jim, že skladby nikdy předtím neslyšeli a mnohdy ani potom neuslyší.“
Potkali se v kapele Chodská junta – možná si ještě pamatujete pódiový chaos tohohle početného sdružení z Malé Alternativy nebo z boskovického stanu pod hradem. „Už během Chodský junty jsme po zkouškách zůstávali po nocích ve dvou. Bavilo nás dál hrát, prostě trochu víc nadšení pro věc, než u zbytku kolektivu,“ vzpomíná Luděk. „Jak šla Junta pomalu k rozpadu, měli jsme i nějaká první vystoupení, takže Debbi Love bylo jednoduše logický vyústění.“
Důrazné beaty plus přidrzle odsekávané a se slušnou kadencí vystřelované rýmy svádějí k řečem o hiphopu, ale zatímco rapeři se rádi chlubí a nikoho nešetří, Máša se nevyhýbá pochybnostem. Těžko se s tím někdo může identifikovat, jako interpretka vlastních textů spíš znejisťuje a provokuje k zamyšlení, reakci, zaujetí postoje. A také kompiluje nasáté vlivy a cituje z popkultury. Zároveň se ovšem mistrně dotýká tabuizovaných oblastí a otevírá témata, kterým se jiní raději vyhnou. Konzumní život, sexismus, manipulace masami, důvěra v populistické sliby… to všechno mnohým nevadí, pokud se to nedotýká zrovna jich. Zajímavý je i způsob, jakým skladby vznikají. „Nejrůznější vlivy používáme stejně tak nevědomě, jako záměrně. Občas od Máši dostanu ‚zadání‘ na různý typy hudby a svéhlavě je aplikuju podle svých možností. Spousta songů je výsledkem podařených jamsession,“ shrnuje Luděk.
Antonín Kocábek
Webové stránky: debbilove.blogspot.com
Kontakt: masha@centrum.cz
Facebook: www.facebook.com/debbilove.cz
