Osamělí písničkáři

(Marta Švagrová, Lidové noviny, 20.12.2013)

Na vánočních setkáních volného spolku Osamělých písničkářů v pražském klubu U Kaštanu bývá většinou dost veselo. Přítomné písničkáře jejich guru Jan Burian rozesadí na pódiu do půlkruhu a vyvolává jednoho po druhém, aby předvedli, co mají nového. Zpívají a hrají na roztodivné nástroje, někteří a capella, jiní recitují vesměs vtipné texty, všichni se dobře baví - počítaje v to pochopitelně především početné publikum. Dost často se navzdory někdy docela drsným vtípkům a extravagantnímu projevu neubrání tomu, aby poodhalili svou vesměs křehkou duši. A mnohdy jejich písničky nebo básničky či (u Petra Váši) fyzické produkce nezapřou, že inspirací jim byly děti. Takže nikoho ve středu nepřekvapilo, že večer Osamělých písničkářů začal křtem neobvyklé knížky psané pro sdružení Nedoklubko, pečující o rodiny s předčasně narozenými dětmi. Má výmluvný název Pohádky pro kulíšky a je už druhá v pořadí. Přítomní zpěváci a muzikanti se na ní tentokrát výrazně podíleli - vedle řady spisovatelek a několika maminek totiž své příběhy připojilo i čtrnáct písničkářů. Ochotně a ukázněně odevzdali své texty - veršované i v próze, všechny s maximální empatií k dětskému čtenáři. Nejlepší na tom je, že tyhle pohádky potěší děti zdravé, nemocné, nedonošené i jejich rodiče - možná právě pro ně, rodiče a děti po těžkém traumatickém zážitku, jsou hodně důležité. Proto výzva pořádající organizace Nedoklubko vybízela autory k napsání textů, které budou „hladivé a hřejivé, nejlépe s optimistickým koncem dodávajícím naději.“
To všechno se stalo, sešlo se textů víc, než mohla kniha o 272 stranách obsáhnout. Vešly se do ní i krásné ilustrace, rozhovor s maminkou nedonošených dvojčat a osm příběhů dalších.
Ta naděje, o kterou z Nedoklubka prosili, se ale nevztahuje jen na čerstvou knihu. Je přítomna také v produkci písničkářů, kteří se nedají odradit převažující komercí, skládají, píší a zpívají, co je třeba; většinou zadarmo. Jejich hlas je však slyšet a posluchačů jim už zase přibývá. Je to, řečeno s Václavem Havlem, signifikantní.